Orientální tanec je tanec původem ze Středního východu. V současné době je ve světě velmi rozšířen a těší se velké popularitě. V ČR se také nazývá břišní tanec, v Americe ho nazývají bellydance.
V orientálním tanci se střídá několik základních figur, které se pak různě kombinují. V tanci na sebe plynně navazují, aby tanec nevypadal jako cvičení aerobiku. Celkový vzhled tance se může u různých stylů dosti lišit. Jednou je spíše vlnivý a pomalý, jindy rychlý a třesavý. U orientálního tance je velmi významná osobnost tanečnice, jež se v tanci odráží. Důležitý je také výraz a mimika, která tanci dodává na svěžesti, energičnosti a je jeho nedílnou součástí. Na tanečnici by mělo být vidět, že ji tanec baví, má z něj radost a všechny pohyby jsou pro ni přirozené.
Pro začátečnice bývá často obtížné provést některé prvky, protože tělo je ještě ztuhlé a nepoddajné. Po cca 3-4 měsících se ale svaly začínají postupně protahovat a uvolňovat a tanečnice si už nepřipadají tolik neohrabané. Největší satisfakcí je pak radost z improvizovaného tance, kdy si žena tančí podle své momentální nálady a pocitů.